Lea a Olívie, 20 měsíců, Srdce dětem

Když se Lea a Olívie narodily jako jednovaječná dvojčata, byli rodiče nesmírně šťastní. Jsou to opravdu krásné, modrooké holčičky. Přibližně do jednoho roku si rodiče mysleli, že jsou nejen krásné, ale taky naprosto zdravé. Byly veselé, usměvavé, hrály si spolu a měly zájem o všechno kolem sebe. Po jednom roce se rázem všechno změnilo. Holčičky se uzavřely samy do sebe. Vůbec jim nevadilo, když je hlídal někdo jiný než maminka či tatínek, když se jeden z nich vrátil, neprojevovaly žádnou radost, nevyhledávaly kontakt ani mezi sebou.

Jak říká tatínek, zcela u nich vymizel krásný, zvonivý smích. V osmnácti měsících šli rodiče s Leou a Olívii k pediatričce na prohlídku. Ta je nechala vyplnil dotazník pro záchyt poruchy autistického spektra u batolat a ten dopadl velmi špatně. Dětská doktorka mamince sdělila, že může jít o poruchu autistického spektra nebo o nějakou jinou diagnózu. To byl pro oba rodiče šok, i když samozřejmě tušili, že je něco špatně. Okolí je sice uklidňovalo, že holčičky jsou ještě malé, že z toho vyrostou, ale rodiče nechtěli na nic čekat a rozhodli se, že vyhledají nějakou odbornou pomoc. Bylo jim jasné, že čím dříve se s batolaty, která projevují známky autismu, začne pracovat, tím je větší naděje na zmírnění onemocnění. V tom nejlepším případě podle odborníků je dokonce i šance na úplné vystoupení z autistického spektra.

Rodiče nakonec našli pomoc v Centru terapie autismu, kde dostali řadu doporučení. Ta doporučení byla hlavně pro ně, ne pro dvojčátka. Hlavně se dozvěděli, že nesmějí na své dcery tlačit, že mají po nich všechno opakovat, tzv. zrcadlit a taky pořádně „jásat“, když se jim něco podaří. A výrazně je za všechno chválit. V případě, že se jim něco stane, třeba, když upadnou, pak je mají co nejlaskavějším hlasem konejšit. A tak co nejčastěji všichni společně jásají a chlácholí a doufají, že se jim podaří progres projevů autismu alespoň zmírnit.

Lea a Olívie ještě nemají klinicky stanovenou diagnózu, ale už teď je jasné, že obě trpí poruchou autistického spektra, kterou jim s velkou pravděpodobností potvrdí při vyšetření i psychiatr. Je opravdu dobře, že rodiče nečekali a snaží se svým dcerám pomoci. Budou chodit pravidelně na nejrůznější terapie , ale oba věří, že se jim podaří opět vykouzlit na tvářích dvojčátek úsměv.