filmov
tv
Letecké video Bílá z nebe

Показать описание
Bílá je obec nacházející se v okrese Frýdek-Místek v Moravskoslezském kraji a je jednou z nejmaldších beskydských obcí. Vznikla až v roce 1951 rozdělením obce Ostravice. Obec leží na moravské straně historické moravsko-slezské zemské hranice.
HISTORIE OBCE
Vznik obce je spojen se správním vývojem území, porostlém původně hlubokým pralesem, které bylo již před rokem 1100 na hranicí českého přemyslovského státu a slezského knížectví opolského. Řeka Ostravice v této části Beskyd rozdělila území na dva odlišné správní celky. Kraj na pravém břehu potoka Černé náležel ke frýdeckému panství.
Území na levém břehu Černé a Ostravice byla od dob Přemysla Otakara II. (r. 1256) předána s celým hukvaldským panstvím olomouckému biskupství, které je od roku 1777 arcibiskupstvím.
K osídlování území obce došlo daleko později, teprve v době pasekářské a současně probíhající valašské kolonizace v období 15. až 18. století. Výše položená místa hukvaldského panství byla osídlována od druhé poloviny 16. století, kdy nejprve paseky s výstavbou dvorcových hospodářských usedlostí s pastvinami a horskými rolemi vedly k prosvětlení okolních lesů a vzniku vesnic Ostravice (1581) Čeladná a Trojanovice. S postupující pasekářskou kolonizací se potomci prvních osadníkům obce Ostravice usazovali na obou březích Ostravice a Černé.
Současně s pasekářskou kolonizací probíhalo i valašské osídlení. Valašští kolonisté, pastevci, slovenské, polské, ukrajinské a také rumunské národnosti zavedli na horských stráních Zadních hor salašnické hospodaření, které dalo oblasti významný ráz, který se dochoval do dnešních dnů. Jsou to především enklávy luk a pastvin s dřevěnými stavbami obydlí i hospodářských budov, ale také četné názvy, které se dochovaly z mluvy valašských osadníků (Košárky, Solisko, Grapy, Grúň, Sihly, Gigula, Polana, Ujmisko, Borsučí, Kyčera a další).
Také stav lesních porostů zůstal změněn klučením a vypalováním lesů při zakládání sídel a pastvin před staletími i toulavou pastvou ovcí a koz, která lesní porosty devastovala okusem nárostů a kůry stromů i zahušťováním drnu kopýtky dobytka.
Toulavý způsob pastvy byl zakázán v Beskydech až při rozvoji manufakturní výroby na Ostravsku, Frýdecku a Frýdlantsku, při zaznamenaném nedostatku přístupného vhodného dříví v 17. století.
Železná ruda s obsahem železa až 33 % se dolovala až po Bílou a byla zpracovávána v hamrech arcibiskupské společnosti Frýdlantských železáren. Hamry potřebovaly velké množství dřevěného uhlí páleného v milířích na místech zvaných uhliska.
Vydání tereziánského Císařského a královského patentu z roku 1754, který chránil les před drancováním těžbou a pastvou bylo základem pro postupné prosazování trvalého lesního hospodaření.
Hlavním zaměstnání v oblasti obce bylo pastevectví a těžká, nebezpečná práce v lese při těžbě, svážení dříví s ručním spouštěním, v zimě na saních a dopravou potahem nebo při jarním tání plavením s pomocí vody zadržované v nádržích zvaných „klauzy“.
Značný význam pro hospodářský rozvoj měla výstavba železnice Frýdlant nad Ostravicí – Bílá, jejíž výstavba proběhla od roku 1905 do roku 1908. Byla náročnou stavbou v horském členitém terénu, spojila horské samoty se světem, přispěla především ke zlepšení dopravy dříví a podpořila také rozvoj turistiky. V létech 1908 – 1910 byla zřízena také úzkokolejná lesní dráha pro dopravu, která umožnila dopravu z Mezivodí na Bílou a v další fázi z Bedřichova klauzu na Mezivodí. Úzkokolejka byla využívána až do roku 1947.
Území obce bylo vzhledem k pohraniční poloze vždy provázeno pohnutým děním. Bylo tomu tak při osídlování území, ale i v době 2. světové války, kdy v celé oblasti lesnatých Beskyd byly podmínky pro partyzánský odboj.
Samostatnost obce Bílá se datuje od roku 1951. V tomto roce byla postavena budova pro středisko pracujícího dorostu, nynější Vzdělávací a sportovní centrum Bílá.
Místní kronika uvádí jako významné události etapy elektrifikace obce a asfaltování státní silnice z Hlavaté až po rozcestí v Černé (r. 1953).
Významnou změnou byla výstavba údolní nádrže Šance. V roce 1965 přijel do Bílé poslední vlak na trati Ostravice – Bílá, která musela stavbě přehrady ustoupit. Přehrada zvýšila vodohospodářský význam oblasti, je významnou zásobárnou vody pro Ostravsko.
Významné je postavení obce jako turistického a rekreačního centra.
PAMĚTIHODNOSTI A ZAJÍMAVOSTI
DŘEVĚNÝ KOSTEL SV. BEDŘICHA - patří k památkovým objektům. Řadí se mezi dřevěné stavby naprosto odlišné od tradičních lidových kostelíků beskydské architektury. Patří mezi stavby norského typu. Kostel z dálky zaujme vysokou štíhlou věží a prolamovanou střechou ve dvou úrovních.
KAPLE SV. CYRILA A METODĚJE NA HLAVATÉ - Kaple zasvěcená sv. Cyrilu a Metodějovi stojí na samém pomezí Horní Bečvy a Bílé.
LOVECKÝ ZÁMEČEK - Nedaleko kostela nechal v roce 1906 olomoucký arcibiskup postavit překrásný dřevěný arcibiskupský zámeček, jako odpočinkové místo s možností loveckých výprav do okolních rozlehlých lesů.
HISTORIE OBCE
Vznik obce je spojen se správním vývojem území, porostlém původně hlubokým pralesem, které bylo již před rokem 1100 na hranicí českého přemyslovského státu a slezského knížectví opolského. Řeka Ostravice v této části Beskyd rozdělila území na dva odlišné správní celky. Kraj na pravém břehu potoka Černé náležel ke frýdeckému panství.
Území na levém břehu Černé a Ostravice byla od dob Přemysla Otakara II. (r. 1256) předána s celým hukvaldským panstvím olomouckému biskupství, které je od roku 1777 arcibiskupstvím.
K osídlování území obce došlo daleko později, teprve v době pasekářské a současně probíhající valašské kolonizace v období 15. až 18. století. Výše položená místa hukvaldského panství byla osídlována od druhé poloviny 16. století, kdy nejprve paseky s výstavbou dvorcových hospodářských usedlostí s pastvinami a horskými rolemi vedly k prosvětlení okolních lesů a vzniku vesnic Ostravice (1581) Čeladná a Trojanovice. S postupující pasekářskou kolonizací se potomci prvních osadníkům obce Ostravice usazovali na obou březích Ostravice a Černé.
Současně s pasekářskou kolonizací probíhalo i valašské osídlení. Valašští kolonisté, pastevci, slovenské, polské, ukrajinské a také rumunské národnosti zavedli na horských stráních Zadních hor salašnické hospodaření, které dalo oblasti významný ráz, který se dochoval do dnešních dnů. Jsou to především enklávy luk a pastvin s dřevěnými stavbami obydlí i hospodářských budov, ale také četné názvy, které se dochovaly z mluvy valašských osadníků (Košárky, Solisko, Grapy, Grúň, Sihly, Gigula, Polana, Ujmisko, Borsučí, Kyčera a další).
Také stav lesních porostů zůstal změněn klučením a vypalováním lesů při zakládání sídel a pastvin před staletími i toulavou pastvou ovcí a koz, která lesní porosty devastovala okusem nárostů a kůry stromů i zahušťováním drnu kopýtky dobytka.
Toulavý způsob pastvy byl zakázán v Beskydech až při rozvoji manufakturní výroby na Ostravsku, Frýdecku a Frýdlantsku, při zaznamenaném nedostatku přístupného vhodného dříví v 17. století.
Železná ruda s obsahem železa až 33 % se dolovala až po Bílou a byla zpracovávána v hamrech arcibiskupské společnosti Frýdlantských železáren. Hamry potřebovaly velké množství dřevěného uhlí páleného v milířích na místech zvaných uhliska.
Vydání tereziánského Císařského a královského patentu z roku 1754, který chránil les před drancováním těžbou a pastvou bylo základem pro postupné prosazování trvalého lesního hospodaření.
Hlavním zaměstnání v oblasti obce bylo pastevectví a těžká, nebezpečná práce v lese při těžbě, svážení dříví s ručním spouštěním, v zimě na saních a dopravou potahem nebo při jarním tání plavením s pomocí vody zadržované v nádržích zvaných „klauzy“.
Značný význam pro hospodářský rozvoj měla výstavba železnice Frýdlant nad Ostravicí – Bílá, jejíž výstavba proběhla od roku 1905 do roku 1908. Byla náročnou stavbou v horském členitém terénu, spojila horské samoty se světem, přispěla především ke zlepšení dopravy dříví a podpořila také rozvoj turistiky. V létech 1908 – 1910 byla zřízena také úzkokolejná lesní dráha pro dopravu, která umožnila dopravu z Mezivodí na Bílou a v další fázi z Bedřichova klauzu na Mezivodí. Úzkokolejka byla využívána až do roku 1947.
Území obce bylo vzhledem k pohraniční poloze vždy provázeno pohnutým děním. Bylo tomu tak při osídlování území, ale i v době 2. světové války, kdy v celé oblasti lesnatých Beskyd byly podmínky pro partyzánský odboj.
Samostatnost obce Bílá se datuje od roku 1951. V tomto roce byla postavena budova pro středisko pracujícího dorostu, nynější Vzdělávací a sportovní centrum Bílá.
Místní kronika uvádí jako významné události etapy elektrifikace obce a asfaltování státní silnice z Hlavaté až po rozcestí v Černé (r. 1953).
Významnou změnou byla výstavba údolní nádrže Šance. V roce 1965 přijel do Bílé poslední vlak na trati Ostravice – Bílá, která musela stavbě přehrady ustoupit. Přehrada zvýšila vodohospodářský význam oblasti, je významnou zásobárnou vody pro Ostravsko.
Významné je postavení obce jako turistického a rekreačního centra.
PAMĚTIHODNOSTI A ZAJÍMAVOSTI
DŘEVĚNÝ KOSTEL SV. BEDŘICHA - patří k památkovým objektům. Řadí se mezi dřevěné stavby naprosto odlišné od tradičních lidových kostelíků beskydské architektury. Patří mezi stavby norského typu. Kostel z dálky zaujme vysokou štíhlou věží a prolamovanou střechou ve dvou úrovních.
KAPLE SV. CYRILA A METODĚJE NA HLAVATÉ - Kaple zasvěcená sv. Cyrilu a Metodějovi stojí na samém pomezí Horní Bečvy a Bílé.
LOVECKÝ ZÁMEČEK - Nedaleko kostela nechal v roce 1906 olomoucký arcibiskup postavit překrásný dřevěný arcibiskupský zámeček, jako odpočinkové místo s možností loveckých výprav do okolních rozlehlých lesů.