Poutník a dívka – Profesionálové Žďár nad Sázavou – 2013

Ahoj! Tady se pořád píše něco o tom, že tahle nahrávka je raritní, ta další taky, ta další jakbysmet, z důvodů těch a těch a to je furt něco! Ale tato nahrávka je tedy opět určitě raritní, naprosto totálně raritní, a z těch, co už byly opravdu hodně raritní, je tahle věc vážně speciálně echt raritní.
O co tu jde. Tohle je píseň, kterou Profíci v repertoáru nemají, nehrají ji, nic si s ní nezačínají, což ale neznamená, že ji nemilují. Ale byla zde taková jedna vokálně akustická čtveřice, která se podobným písním věnovala a občas ještě i věnuje, tři z jejích členů jsou obsaženi i v Profících a ten čtvrtý... ten čtvrtý je jako na potvoru zvukař festivalu Kefasfest Pája Dvořák!
A protože jsme se s ním na Kefasfestu móc pěkně sešli a navíc pár dní před tím oslavil významné životní jubileum (kulaté tak, jak on nikdy nebude, asi je to dobře) a ještě navíc měl v den koncertu zrovna jako na další potvoru svátek, tak jsme nezůstali jen u klasického hobla, ale vytáhli jsme frajera na podium, předali jsme mu drahé a luxusní dárky, ale hlavně -- donutili jsme ho nebo lépe řečeno dali jsme mu vzácnou možnost si s námi zazpívat. Volili píseň z repertoáru té již zmíněné čtveřice (která si říkala Poslední Vakáček), něco, co máme v paměti vryté a v hrdle zažité a volba byla celkem jasná -- Poutník a dívka, u nás píseň známá asi hlavně v provedení Spirituál Kvintetu, dala by se i zmínit třeba fenomenální trojice Peter, Paul and Mary a jejich parádní anglické Jesus met a woman at the well atd atd.
Tak jsme tam šéfíka prostě vytáhli, dali mu kytaru na palici a na krk a nechali ho taky trochu vyniknout :-) Aby zvukař zpíval, tak to je určitě věc, která na koncertech není běžná, ale proč né, byl to i dobrý skutek a Pája obstál, nezklamal a vůbec. A docela se nám tam i rozkecal, to je ostatně i vidět. Byl to jeden z jeho lepších až docela dost dobrých dnů, je moc dobře, že se to stalo :-)
Čili písni nepředcházelo (tak nějak tradičně) žádné zkoušení a pilování, dohodli jsme se před vystoupením, že to určitě musíme udělat, ti z nás, kteří ve zmiňované akustické čtveřici nebyli a nejsou obsaženi, se zapojili po svém a nějak jsme to vyfikli. Proto jsou tam samozřejmě chyby, ale opět akcentujeme hlavně tu sílu okamžiku :-) Správně člověk zpívá jedině srdcem, to říká i náš Marek Miko i nějaká Lucie Bílá, tak na tom něco bude :-)
Čili osoby a obsazení zleva: Zbyněk Čech, zpěv, morální podpora a oheň v duši, chyba v načasování v samotném úvodu písně :-) Ale co už! Vedle něj v zeleném tríču už podrobně popsaný Pája Dvořák, zpěv a stěžejní akustická kytara (kytara je Jana Šustra!). K Pájovi snad jen toto; ty jeho hluboké vsuvky, to jsou party mistra Ortinského, který na to měl famózní hlas, no a Pája to prostě taky zkouší tlačit dolů, tak to berme :-) Místo mu uvolnil Petr Lacina, který tam víří a a koluje s tamburínou přes celou stage, jeho rozpleskávání, pardon -roztleskávání publika stojí určitě za pozornost :-) Vedle Páji Dvořáka je jeho přítel i trapič (dá se to skloubit) Jan Šustr, ušní kolíček + king of pop :-) Vpravo v přední řadě je Marek Miko, který to vokálně jako obyčejně dost táhne, drží a hýčká. Vzadu vlevo je Standa Mokrý, který flexibilně chytil basu a to není nějaká zoufalá substituce, protože kdysi na basu hrál v jedný ostrý partičce a v současnosti ve svých dalších projektech smaží dost dobře na kontrabas, takže tomu rozumí! Ostatně Petr Lacina je něco podobnýho, ten smažil na baskytaru zas v jiný ostrý partičce, to by se jeden zbláznil, co je tam náhradních basistů a to ještě není všechno. Tak dál. Za elektronickým bicím setem pohodově na rytmické vajíčko celou tu věc drží v rytmu Bětka Šalandová, ono to úplně stačí, písni to vyhovuje a sedí a co Laci s tou tamburínou pak provede... to už nemusí být zdrojem problémů, ačkoliv i Laci je i dobrý rytmik, takže na vajíčko by to taky dal. Jenom se s ním davy blbě rozpleskávají, oprava -- roztleskávají! A v zadní řadě vpravo je Jan Gonzís Dvořák s jeho zde zánovním telecasterem, který píseň citlivě dobarvil a obohatil o kultivovaný zvuk elektrické kytary.
Takže - rarita to je, byla a zůstane, není to ani píseň, kterou Profíci hrají nebo by snad chtěli hrávat, ani by svým pojetím, aranží a zvukem úplně do toho rockovějšího komplexu neseděla, ale jako skutečná rarita, krok stranou, akustická vícehlasá věcička, šikovná zajímavost a zde i nádherný dárek k narozeninám zafungovala určitě přenádherně :)
A to už stačí, takhle to Pája prostě na Kefasfestu od Profíků dostal :-)