EP99 jean-paul sartre

Čau! Dnes se podíváme na život a dílo francouzského filozofa Jean-Paul Sartra. Probereme základy jeho filozofie a také jak navazoval na ostatní autory, o kterých jsme mluvili v minulých dílech Na potítku.

Moc děkujeme všem našim patronům za podporu!

Moderuje: David Jirsa
Kamera a střih: Daniel Zezula

Chcete naši tvorbu podpořit? Už od $2 měsíčně můžete mít přístup k bonusovému obsahu na našem Patreonu:

[ondrejkucera]

Velký obdiv k tomu, jak dokážeš filozofii vztáhnout k popkultuře a běžným věcem. Zbožňuji Tvoje videa! ;-)

[Caradiene]

Jsem všemi deseti pro těch Sto roků samoty. Je to moje velmi oblíbená kniha a na našem gymnáziu ji máme i na maturním seznamu.

[danielkarasek]

Mám pocit, že na to jak máme být odsouzeni k svobodě a existenci předcházející esenci, tak nám dost předurčuje význam. A to tou myšlenkou, že bys měl být individuální a naplnit svůj potenciál, ale to může být moje dezinterpretace...

Podle mě je důležité "challengnout" to co vypadá jakože nám je dáno "Opravdu mám být také pekař, když mě baví kreslit, stavět a navrhovat domy?" A někdy je odpověď ano někdy ne, ale nemusíme se tomu vždy vzepřít.

Lennost, flákání, napití se vína etc. je do určité míry zdravá, nemůžeme neustále pracovat a musíme dát prostor našim potřebám.
Jen bych jeho myšlenku reformuloval tak, že bychom si o tom neměli lhát, ale postavit se tomu (pustím si film abych se učil AJ vs pustím si film, protože teď si tělo zaslouží se uvolnit a na AJ se vrhnu pak).

Myslím si, že tento extremismus pochází z toho, že si myslí, že lidé mohou být stroje bez emocí(že jsou jen naše volba a slabost). Mozek ale není nekonečně plastický, což víme jako biologický fakt. Pokud by tak tomu bylo, tak se můžeme opravdu vzepřít čemukoliv a přeprogramovat se na jiné nastavení. Zároveň bychom tak ale měli nekonečný potenciál, který každý může naplnit.

[vasikbulin]

Za Jean-Paul Sartrea se musím z politického hlediska částečně přimluvit. Jeho (byť neúspěšně) usilování o udělení milosti Miladě Horákové a zanevření na Sovětský svaz po vpádu do Maďarska v roce 1956 ho alespoň v mých očích dosti očisťuje.

[Rulets]

8:50 to je podezřele specifické...jsi vpohodě? :D :D

[Dmdacanmean]

Dobití..hlavně na základní škole! Nejsem jedinej! :D

[marasmys]

Příště by mohl být STOpařův průvodce po galaxii ☺

[vasikbulin]

Co se marxismu týče, tak obtížnější téma by se nehledalo lehko. Tím mi marxismus připomíná hegelovskou dialektiku, tj. kolik příznivců, tolik interpretací. Mám známého, který je stoprocentně přesvědčený marxista a ačkoli my oba se pokládáme za marxisty, k mnohým jeho výrokům mě moje vnitřní svědomí nutí přistupovat s rezervou. S častými odkazy na Velkou francouzskou a Řijnovou revoluci zdůrazňuje, že revoluce není procházka růžovým sadem a k dosažení komunismu přistupuje ryze machiavellisticky, až z toho někdy až mrazí. Skoro přesně po vzoru výše zmíněného příkladu s tlačítkem ve videu s tím rozdílem, že rodinu nahrazuje proletariátem a nevinnou oběť vládnoucí třídou. Zároveň v mnohém obhajuje Lenina a to už je v lecčem zavrženíhodná osobnost. Nemluvě o typických marxistocko-leninských frází, že stát je jen forma útlaku a policie se soudy jsou nástroji k udržení moci vládnoucí třídy, plně ignorujíce skutečnost, že policie mnohdy zachraňuje životy a soudní moc šoupe za mříže i kapitalisty, kteří poruší zákon.
Samotný Karl Heinrich Marx pravil: „Docílíme-li správného cíle špatnými prostředky, přestává být cíl správným.“ To je i moje motto a má morálka mi zkrátka nedovoluje považovat vraždu za legitimní nástroj dosažení jakkoliv spravedlivého řádu. Drtivá většina změn proběhla ve Francii za Velké francouzské revoluce poměrně nenásilně(ještě před jakobínským terorem) a Sametová revoluce si bohudík také nevyžádala tisíce životů. V každém lidském životu tkví ohromný potenciál ke zlepšení světa k lepšímu a smrt tento potenciál jen pohřbí. Zkrátka zbavit svět vykořisťování není pro mě to samé jako zbavit svět vykořisťovatelů.

[filajirak_]

13:30 to jsem takhle šel po nuselaku a bylo to opravdu pár minut hrůzy...😞

[misanek]

Čo se týče emoce jako slabosti, tak tato myšlenka je v souladu s Cicerem v jeho díle Tusculanae Disputationes. Nevím, jestli toto dílo Sartre četl, ale myslím, že to není vlastne myšlenka úplne mimo.

[RVI-fyfb]

ahoj mohl bych poprosit o natočení videa o knížce Hrdina naší doby od Lermontova?

[AndrewDeer]

Učíš číňany podle Holé? Co si myslíš o té učebnici? Jinak ano, rozhodně bych byl pro Bezruče.

[maisondegellert]

Nemůžu si pomoct, ale po každém takovém videu jsem mírně zmaten. Respektive, nevím, k jakým filozofiím inklinovat.

[NeoMindVoS]

15:51 …nebo ještě jeden podcast z Na potítku…

[dominikbart]

Davide, prosím, odkud
je ta teze Sartrova, že nad propastí se člověk nebojí, že spadne, ale že skočí? Kde to prosím napsal či řekl? Díky!

[mkmk]

Boris Pasternak byl ten druhej, co odmítnul Nobelovku za písmenka. Ale u něj to asi nebylo tak spontánní a autonomní, jako u J.P.S.

[dodoismus]

4:53 Já mám poděděný tričko s Che Guevarou, který nosím jako pyžamo! :DDD
Je tu ještě někdo, kdo má taky tričko s Che Guevarou? :D

[tajemny_hlas]

Můj otec-Můj děd-Já budu pokračovatel je spíš determinismus.

[drakee]

Taky by mě zajimal nazor marxistu. Jestli muzu navthnout, tak doc. Hauser se tomuto tematu venuje, ale jestli ho dostanes do videa je vec jina😀..

[rl]

Nejste divnej. Já kdykoli jsem někde vysoko, tak se držím dva kroky od okraje, protože se bojím, že nějaké mé vnitřní zmatené já se prostě sebere a skočí, podvědomě sama sobě nevěřím 😁. Čili asi je to fakt normální.