Potřebují děti závodit? #shorts

A poroč moje holky nezávodí?
Hodně lidí se mě na Enduroserii ptalo, proč holky nezávodí.
Ve stručnosti: Protože si myslím, že to k životu zatím nepotřebují a já jsem si svoje sny splnil a nemusím je dohánět na našich dětech.
A podrobněji: Mám svoje děti rád a přeju jim šťastné dětství. Chci aby si užily pocit být dětmi, dělat blbiny, rošťárny a hlavně si hrály. Ale aby se taky připravily na život jaký je. Nejsem ale rodič, který jim dá všechen prostor a že ony ví, co chtějí. Ony mají čisté emoce, ale ostatní se musí naučit. Snažím se jim ukazovat hranice, vést je a inspirovat. Nechci být jejich kamarád. Těch si můžou najít víc. Chci být jejich tátou. Toho mají jen jednoho.
Proto z nich nepotřebuji mít mistry světa a nenutím je k tomu. Snažím se jim ukázat, jak je sport skvělá zábava a že je učí hodně o nich samých, že je učí prohrávat, překonávat překážky a přijmout pád a bolest. A tak je nenutím jezdit na kole, ale ukazuju, že je to nejlepší hračka na světě. Tak jako těm tisícům dětem, které prošly našimi akcemi za posledních 25 let. Kdy jsem taky viděl hodně dětí, které jezdily, protože je rodiče nutili a nebo si nevšimli, že by měli ubrat. A pak se divili, že je to už nebaví. Ve dvanácti.
Přál bych si, aby měly sport rády, aby se u něj smály a třeba někdy nějakou medaili vyhrajou. Když se do toho opřou, až z toho budou mít rozum a pochopí, co opravdu chtějí.
Nepotřebují mít v deseti letech plné poličky medailí, aby je to v sedmnácti přestalo bavit. Stačí se učit všeobecné věci a po desátým roku se začít rozhlížet.
Ale stejně se občas zeptám, jestli nechtějí nějaký ten závod zkusit, ale zatím nechtějí a tak se vozíme pro radost.
A uvidíme, co bude. Třeba i tak něco jednou vyhrajou a nebo ne a budou mít „jen“ šťastné dětství.
A to bych jim přál.
Tak to vidím já. 😉
P.S. Závodili ‘moji’ kluci, kteří se pro to rozhodli před třemi lety. Ve 13 resp v 11 letech. A vypadá to, že je to baví. 😉👊
Co si myslíte vy?