Přemýšlím nad smrtí, dneska už potřetí. Nejsem tím člověkem, jakým jsem byla před rakovinou

Mám trauma z rakoviny. Překvapilo mě to, nikdo o tom nemluví. Člověk dokončí léčbu a pro okolí je zpátky v normě. "Jak ti je? Nepotřebuješ něco?" nahradí: "Tak už jsi z toho venku!", a jede se dál. Až teď si přitom uvědomuju všechny bolístky, které jsem během léčby potlačila. Zahojila jsem tělo, ale zbytek ještě potřebuje obejmout.