Letecké video Křekov z nebe

Křekov je malou podhorskou obcí se 190 obyvateli a najdeme ji jihozápadním směrem nedaleko města Valašské Klobouky a na okraji chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Obec se rozkládá v údolí Křekovského potoka a na severním úpatí vrcholku Vysoká ( 642 m.n.m.). Na severovýchodní strání Vysoké byla postavena v roce 1953 Hložecká kaple panny Marie, v místech kde stávala barokní kaple. Současná kaple je připomínkou záchrany obyvatel při vpádu Tatarů v roce 1663. Východním směrem nedaleko obce je rekreační středisko a lyžařský areál Jelenovská. První písemná zmínka o Křekovu je z roku 1370.

Název obce
Nejstarší historická zmínka o Křekově je z roku 1371. Tehdy se obec nazývala Krzehow. Dnešní podobu názvu obec užívala od roku 1846. Název obce je odvozen od osobního jména Křek. Roku 1480 vzal Jan z Vlachovic na spolek na zboží své Vlachovice s tvrzí, Bohuslavice, Lhotku Vlachovskou, Křekov a Šanov Markvarta z Honbic a na Ořechově. Kolem r. 1520 jmenuje se tato osada Křekovicemi. Zapsal na ní a na Vlachovicích s tvrzí, pusté vsi Kolelku a Vlachově Lhotě Petr z Vlachovic věnem 2000 zl. Syn a nástupce jeho Jiří z Vlachovic směnil po 30 letech (asi 15558) celý výše psaný komplex spolu s Bohuslavicemi za zboží Liptálské s Vácslavem mladším Podstatským z Prusinovic. S Vlachovicemi přešel Křekov r. 1592 z vlády Jakešických z Vrbové na jejich sestru Dorotu, provdanou za Františka Szerényiho z Kis-Szerénye (Kyš-Sereně), s nimi prodali jej r. 1628 bratři Pavel a Gabriel Szerenyiové z Kis-Szerénye Žofii Bozňákové z Magyarhely a tato dne 1. srpna r. 1638 Esteře Forgácové, rozené Bošance a majitelce Brumova. Tím sloučen byl Křekov s Brumovem a šel s ním z ruky do ruky až do r. 1894 přešel na švechatského sladka Antonína Drehera. Roku 1663 vpádem tatarským zabito a zajato 13 lidí, vypáleno 7 domů, uloupeno 40 koní, 33 kusů hovězího dobytka, 114 ovcí.

Z historie obce
Osada leží v široké kotlině, v tak zvaném ,,járku“, kterou protéká nepatrný potůček. Půdorys osady, vyjímaje některé v nejnovější době vystavěné chalupy, tvoří širokou, ze všech stran uzavřenou náves. Středem osady jde cesta, která na dvou protivných stranách z osady vychází – východům cesty z obce říkají horní a dolní „brána“. Domy jsou obráceny na náves štíty a jsou po stranách návsí, takže každý grunt má své ,,humno“ (zahradu). Zahrádky před okny zřídka a to z doby nejnovější. ,,Žudrů“ není. Stavební materiál dřevo, v nové době teprve cihly pálené a vepřovice. Štíty dřevěných gruntů nejjednodušší, nevýznamné. Roku 1758 bylo 28 domů, mezi nimiž 13 celých gruntů, 10 chalupníků, mlýn, kovárna. Roku 1790 bylo ve 25 domech 29 rodin o 184 obyv., r. 1834 ve 43 domech 240, r. 1900 v 45 domech 270 obyvatel.

Farou náleží Křekov k Vlachovicím, kde je i pošta, panstvím k Brumovu. Farář Vlachovský míval v Křekově grunt. Školu má vlastní. Do roku 1822 chodily děti do farní školy ve Vlachovicích, ale toho roku začalo výpomocné vyučování v čísle 17., ke kterému vlachovský rechtor vysílal svého preceptora, začež bral od obce ročně 6 měřic předního obilí. Roku 1832 zbudovala si obec dřevěnou školu o dvou jizbičkách, v jedné bydlil obecní pastýř. Tím byla zřízena škola filiální. Teprve r. 1867 zbudovala obec školu zděnou. Křekov byl vyškolen z Vlachovic úplně a škola osamostatněla. Na místě této budovy vystavěna r. 1898 nákladem obce nynější útulná šklola. Školní a obecní pamětní knihu a školní knihovnu založil r. 1890 a 1891 učitel František Baier, jenž dosud zde působí.

Fojtství Křekovské
Rod přes sto let na gruntě jest Nedavaškův.
Epidemie : cholera r. 1866.
Živelné pohromy: roku 1890 zničilo krupobití veškerou úrodu.
Názvy tratí: Nadrybniční, Záhumenčí, Návrší, Lány, Kopce, Padělky, Zahrady, Podevsí, Podstránčí, Zálučí, Klíny, Kamení, Okrůhlice, Lipůvka, Vlčkov, Nadhájí, Rodková. Poddanské poměry: Nerobotoval jediný grunt, totiž číslo 44, který náležel faráři do Vlachovic. Ostatní sedláci všichni kromě fojta, robotovali potahem 3 dny v tém dni při vlachovských i mirošovských lesích. V zimě vozili klády ze Zelenských hor nad Štítnou do Brumova. Fojt zapisoval robotní dny vruby na dvou stejných „rovnáších“, určoval, kam který robotník má jíti nebo jeti, sbíral císařskou kontribuci a vrchnostenské osypy a platy a odváděl na kancelář do Brumova. Nemohli jsme zjistiti, byl-li fojt dědičným. Fojství Křekovského vzpomíná se v gruntovních knihách lipinských již v r. 1615.

Před rokem 1848 byla ves Křekov v neustálých sporech s vrchností o pastviny, které vrchnost brumovská snažila se občanům poddaným odníti. V Křekově se nebačovalo. Celolán měl asi 16 měr, čtvrtky mají 35 – 40 měr, celolánů a pololánů již v obci není. Dějiny: V pramenech činí se o Křekovu zmínka několikráte. Roku 1370 darovala Markéta z Vlachovice svému muži Crhovi svých věnných 100 hř., zajištěných zástavně na Vlachovicích a na Křekově. Byl tedy Křekov příslušenstvím statku vlachovského druhdy znamenitě obšírného.