Zuzka a Jakub - Rány osudu

S hlubokým zármutkem oznamujeme,

že náš milovaný syn Jakub Matouš zemřel dne 29. ledna 2025 ve věku 34 let. Jakub mněl velké srdce, avšak nikdy se plně nevzpamatoval ze ztráty své milované sestry Zuzany Matoušové, která nás opustila ve svých nedožitých 17 letech po statečném boji s leukemií. Jeho bolest byla příliš veliká, a i přes veškerou snahu se mu nepodařilo najít klid.

Jakub zanechává za sebou prázdnotu, kterou nelze ničím nahradit. Bude nám nesmírně chybět.
Jeho vzpomínka v našich srdcích zůstane navždy. Prosíme všechny, kteří ho znali a měli rádi, aby si na něj vzpomněli s láskou a úctou.

Děkujeme

Rány osudu - ( s velkým zármutkem, pro své děti, napsal Jetty )

Jak se smířit s osudem
Dnes jsme zítra nebudem
Jak tenká je osudu nit
Snad časem bude líp
Moc mi chybí, víš
ten pláč i ten smích

Osud rozdává i bere
Někdy kruté rány
Co se dlouhá léta hojí
I strach osudu se bojí

Jen malé střípky štěstí
Co rozjasní den
Těch je málo, jen
Skládám je celý život
To neslepíš
Jak dlouho, a proč, netušíš

Dřív nechápal jsem,
Jak změny ovlivní,
Život celý,
Chtěl bych ho prožít znovu
To by bylo skvělí
Ztracené chvíle, co se mění

Na vzpomínky co bolí
Na ty sedá prach
Obrazy mizí a šednou
Jak opar v mlze blednou
Chtěl bych je znovu mít
Chci je zpátky, prosím …
Stýská se mi,
Už tu nejsou …
Prosííím … !

V noci slyším jejich hlasy
Pláč i smích
v každém kroku cítím prázdno
všechno, co bylo, je pryč
jen vzpomínky, co bolí
v srdci zůstávají

Osud rozdává i bere
Někdy kruté rány
Co se dlouhá léta hojí
I strach osudu se bojí

Osude!!! Já nechci!!
brečím i když se to nesmí
Trápí mě, že už tu nejsou
Chci je zpátky, prosííím …

Stýská se mi,
Už tu nejsou …
Osude, Tak co mi povíš!!