filmov
tv
Mezinárodní folklorní festival Pod Zvičinou 2019 - poslední ročník pořádaný souborem Hořeňák
Показать описание
Čtyřicet pět ročníků pořádal mezinárodní folklorní festival Pod Zvičinou soubor Hořeňák ve svém volném čase.
Festival za svůj poměrně dlouhý život rostl, jako člověk. Z původně jednodenního setkání východočeských folklorních souborů se stal festival mezinárodní o délce pěti nádherných dnů s přibližně 40 programy. Jak vidíte, není to tedy již žádné malé dítko, ale dospělý, sebevědomý jedinec, který snese porovnání i se zahraničními, či dalšími skvělými festivaly v naší republice. Festival jsme organizovali ve svém volném času po večerech při svém zaměstnání a to již prostě nejde.
Je na čase poslat festival dál, aby se mohl vyvíjet, do péče profesionální. Do péče, kterou si zaslouží a to je více času, věnování se mu v pracovní době a ne po večerech a nocích a tak trochu "na koleně".
Jako ředitelka festivalu jsem požádala město Lázně Bělohrad, aby převzal po 45 letech štafetu organizace festivalu.
A nyní bych ráda objasnila svůj postoj, bude trochu osobní, tak nyní již jen pro zvědavce - fakta jsou již uvedena.
Na festivalu pracuji přibližně kolem 23. let (manžel cca o 10 let více), nejprve jako pomoc mému tchánovi Jindrovi Rychterovi, poté pomoc narůstala, já se stala zástupkyní ředitele a ještě za života Jindry se že mě stala ředitelka se vší odpovědností a prací. Můj manžel aktivně na festivalu pracoval také, zejména jako programový ředitel. Festival jsme společně zdokonalovali a rozvíjeli ke spokojenosti diváků i účinkujících.
Přibližně v říjnu se mi stala nemilá věc, možná předvídatelná (?), psychické vyčerpání - nebyla jsem schopna brát telefony, číst e-maily. Prostě tělo se asi ozvalo. Ve „volném čase“ ( záměrně v uvozovkách) jsem byla pouze schopná vést zkoušky dětského Hořeňáčku - ty děti tam jsou totiž úžasné , tancovat v Hořeňáku a protože manžel začal v zaměstnání směnovat, ujala jsem se i vedení zkoušek velkého souboru.
Proto jsme dospěli k závěru, že festival by mělo pořádat město Lázně Bělohrad. Pevně věříme, že se organizace ujme a tuto pěknou tradici převezme.
Opouštíme festival, mám slzy v očích i při psaní těchto slov, a ze srdce festivalu přejeme mnoho úspěchů. Opouštíme ho stejně, jako když mláďata vylétají z hnízda a rodiče mávají a přejí hodně zdaru. TO JE PROSTĚ ŽIVOT.
Moc děkujeme za pomoc svým dětem Míše a Lukášovi, členům souboru Hořeňák a hlavně divákům, kteří na náš festival chodili.
S přáním mnoha klidných dnů
Vaše exředitelka festivalu a exprogramový ředitel
Zdena a Milan Rychterovi
děkujeme za finanční pomoc Královéhradeckému kraji,
městu Lázním Bělohrad,
firmě Freundenberg Home and Cleaning Solutions,
firmě SanSwiss, Deprag a dalším.
Festival za svůj poměrně dlouhý život rostl, jako člověk. Z původně jednodenního setkání východočeských folklorních souborů se stal festival mezinárodní o délce pěti nádherných dnů s přibližně 40 programy. Jak vidíte, není to tedy již žádné malé dítko, ale dospělý, sebevědomý jedinec, který snese porovnání i se zahraničními, či dalšími skvělými festivaly v naší republice. Festival jsme organizovali ve svém volném času po večerech při svém zaměstnání a to již prostě nejde.
Je na čase poslat festival dál, aby se mohl vyvíjet, do péče profesionální. Do péče, kterou si zaslouží a to je více času, věnování se mu v pracovní době a ne po večerech a nocích a tak trochu "na koleně".
Jako ředitelka festivalu jsem požádala město Lázně Bělohrad, aby převzal po 45 letech štafetu organizace festivalu.
A nyní bych ráda objasnila svůj postoj, bude trochu osobní, tak nyní již jen pro zvědavce - fakta jsou již uvedena.
Na festivalu pracuji přibližně kolem 23. let (manžel cca o 10 let více), nejprve jako pomoc mému tchánovi Jindrovi Rychterovi, poté pomoc narůstala, já se stala zástupkyní ředitele a ještě za života Jindry se že mě stala ředitelka se vší odpovědností a prací. Můj manžel aktivně na festivalu pracoval také, zejména jako programový ředitel. Festival jsme společně zdokonalovali a rozvíjeli ke spokojenosti diváků i účinkujících.
Přibližně v říjnu se mi stala nemilá věc, možná předvídatelná (?), psychické vyčerpání - nebyla jsem schopna brát telefony, číst e-maily. Prostě tělo se asi ozvalo. Ve „volném čase“ ( záměrně v uvozovkách) jsem byla pouze schopná vést zkoušky dětského Hořeňáčku - ty děti tam jsou totiž úžasné , tancovat v Hořeňáku a protože manžel začal v zaměstnání směnovat, ujala jsem se i vedení zkoušek velkého souboru.
Proto jsme dospěli k závěru, že festival by mělo pořádat město Lázně Bělohrad. Pevně věříme, že se organizace ujme a tuto pěknou tradici převezme.
Opouštíme festival, mám slzy v očích i při psaní těchto slov, a ze srdce festivalu přejeme mnoho úspěchů. Opouštíme ho stejně, jako když mláďata vylétají z hnízda a rodiče mávají a přejí hodně zdaru. TO JE PROSTĚ ŽIVOT.
Moc děkujeme za pomoc svým dětem Míše a Lukášovi, členům souboru Hořeňák a hlavně divákům, kteří na náš festival chodili.
S přáním mnoha klidných dnů
Vaše exředitelka festivalu a exprogramový ředitel
Zdena a Milan Rychterovi
děkujeme za finanční pomoc Královéhradeckému kraji,
městu Lázním Bělohrad,
firmě Freundenberg Home and Cleaning Solutions,
firmě SanSwiss, Deprag a dalším.