filmov
tv
Nebe - Drama [Audio]

Показать описание
Oficiální audio skladby Drama kapely Nebe.
Nové EP Než v tom zůstaneme sami vyšlo 28.6.2021.
Jednou z největších předností naší kapely je fakt, že si písně vždycky dokážeme napsat sami, ba co víc, že tuto činnost nezastává jediný autor. Vždycky jsme se Štěpánem byli skladatelské duo (dokud do kapely nepřišel Vlašty a naše společenství autorů se rozrostlo o jednoho člena navíc). Obrovská výhoda, která z toho plyne, je ta, že pokaždé máte zpětnou vazbu, jakési zrcadlo, které pomůže odhalit na ksichtu místa, která by se vždycky dala přepudrovat trochu lépe. My dva jsme od založení kapely patřili k sobě jako Bodie a Doyle. Stali se z nás pokrevní bratři a ačkoliv jsme měli v lecčem odlišný pohled na věc, dokázali jsme mezi sebou vybudovat zdánlivě nezničitelné pouto přátelství a sounáležitosti. Přívlastek “zdánlivě” je na místě. Někdy se totiž chodí se džbánem pro vodu tak dlouho, až se ucho utrhne. Což byl přesně náš případ. Až na to, že místo vody to byl kvit a tím uchem bylo naše přátelství. Najednou jsme si neměli co říct. Samozřejmě jsem to cítil. Viselo to mezi náma ve vzduchu jako zatuchlé prádlo, které jsme pověsili příliš pozdě. Nevím přesně, kolik dní, měsíců a let to takhle bylo. Stav, kdy jsme byli součástí týmu, ale už zdaleka ne spoluhráči. Vím, že to muselo být ubíjející. Vidět svého nejlepšího kámoše ničit sebe sama a díky tomu i kapelu. I pro mě bylo skličující, že jsem v Nebe jediný, kdo žije pořádný ROCK’N’ROLL. Ačkoliv jsem v hloubi duše moc dobře věděl, že ten můj život už je jen ROLL. A že ho roluju jen směrem dolů z pořádně prudkého kopce. Ale přesto jsem to nemohl zastavit. Sám jsem to mnohokrát zkusil, ale drogy mají jednu vlastnost. Jsou skvělé. A já byl už tak daleko, že mi s nimi bylo prostě líp, než bez nich. A to bylo silnější, než jakékoliv jiné pouto, které jsem toho času udržoval.
Nemíváme ve zvyku vysvětlovat význam našich písní. Neudělám to ani tentokrát. Řeknu vám jen to, že vypovídá o vztahu dvou lidí. O vztahu, jenž ztratil jiskru a všechno zlé i dobré už není podstatné, protože to mizí a upadá v zapomnění. Příběh končí. Ten náš má naštěstí happyend. Autorem téhle písně je Štěpán, a tudíž mi přišlo nejlepší, aby tuhle zpověď nazpíval sám a udělal tím skvělou tečku za naši nejlepší deskou, jakou jsme kdy udělali.
Nové EP Než v tom zůstaneme sami vyšlo 28.6.2021.
Jednou z největších předností naší kapely je fakt, že si písně vždycky dokážeme napsat sami, ba co víc, že tuto činnost nezastává jediný autor. Vždycky jsme se Štěpánem byli skladatelské duo (dokud do kapely nepřišel Vlašty a naše společenství autorů se rozrostlo o jednoho člena navíc). Obrovská výhoda, která z toho plyne, je ta, že pokaždé máte zpětnou vazbu, jakési zrcadlo, které pomůže odhalit na ksichtu místa, která by se vždycky dala přepudrovat trochu lépe. My dva jsme od založení kapely patřili k sobě jako Bodie a Doyle. Stali se z nás pokrevní bratři a ačkoliv jsme měli v lecčem odlišný pohled na věc, dokázali jsme mezi sebou vybudovat zdánlivě nezničitelné pouto přátelství a sounáležitosti. Přívlastek “zdánlivě” je na místě. Někdy se totiž chodí se džbánem pro vodu tak dlouho, až se ucho utrhne. Což byl přesně náš případ. Až na to, že místo vody to byl kvit a tím uchem bylo naše přátelství. Najednou jsme si neměli co říct. Samozřejmě jsem to cítil. Viselo to mezi náma ve vzduchu jako zatuchlé prádlo, které jsme pověsili příliš pozdě. Nevím přesně, kolik dní, měsíců a let to takhle bylo. Stav, kdy jsme byli součástí týmu, ale už zdaleka ne spoluhráči. Vím, že to muselo být ubíjející. Vidět svého nejlepšího kámoše ničit sebe sama a díky tomu i kapelu. I pro mě bylo skličující, že jsem v Nebe jediný, kdo žije pořádný ROCK’N’ROLL. Ačkoliv jsem v hloubi duše moc dobře věděl, že ten můj život už je jen ROLL. A že ho roluju jen směrem dolů z pořádně prudkého kopce. Ale přesto jsem to nemohl zastavit. Sám jsem to mnohokrát zkusil, ale drogy mají jednu vlastnost. Jsou skvělé. A já byl už tak daleko, že mi s nimi bylo prostě líp, než bez nich. A to bylo silnější, než jakékoliv jiné pouto, které jsem toho času udržoval.
Nemíváme ve zvyku vysvětlovat význam našich písní. Neudělám to ani tentokrát. Řeknu vám jen to, že vypovídá o vztahu dvou lidí. O vztahu, jenž ztratil jiskru a všechno zlé i dobré už není podstatné, protože to mizí a upadá v zapomnění. Příběh končí. Ten náš má naštěstí happyend. Autorem téhle písně je Štěpán, a tudíž mi přišlo nejlepší, aby tuhle zpověď nazpíval sám a udělal tím skvělou tečku za naši nejlepší deskou, jakou jsme kdy udělali.