Loučení se vzduchem | Stíny zítřka | Emotivní píseň o loučení se vzduchem

Píseň "Loučení se vzduchem" je poetickým vyjádřením environmentálního smutku a úzkosti z mizejícího čistého vzduchu. Text má silně melancholický nádech, vyvolává představu světa, kde příroda ustupuje pod tíhou lidské činnosti. Symbolika je bohatá – šedá obloha, těžké mraky, dým místo vzduchu – vše odkazuje na devastaci životního prostředí.

Sloky líčí obrazy hor, údolí a stromů, které ztrácejí svou vitalitu. Každý verš postupně prohlubuje atmosféru zmaru a beznaděje. Refrén zdůrazňuje hlavní otázku: kdo je ochoten obětovat vše pro záchranu čistého vzduchu? Motiv "docházejícího dechu" se stává ústřední metaforou pro křehkost přírodního světa a závislost člověka na jeho zachování.

Bridge přináší filozofičtější rozměr a klade otázku, jak dlouho budeme schopni ignorovat nevratné ztráty, než bude příliš pozdě. Závěr písně v podobě outro uzavírá příběh smířením s nevyhnutelnou katastrofou, kterou doprovází ticho a pocit nevratnosti.

Celkově jde o emotivní text, který poukazuje na závažnost ekologických problémů a vyzývá k reflexi.

#ochrana #ekologie

@Ekolistcz-lv3xd @GreenpeaceCzech @prirodovedeckafakultauk1911

Více verzí písniček, další hudební styly a možnost ovlivnit naši tvorbu na našem Hero Hero:

Text píšu sám. Pro hudbu a zpěv používám AI.

Text:
Obloha šedá, svět se ztrácí,
tam kde byl dech, teď kouř se vrací.
Poslední šepot hor nás volá,
prachu měst nic neodolá.

Hory nám šeptají, dýchej, dokud smíš,
za mlhou stínů brzy se vytratíš.
V údolích ticho, vzduch zhoustl v dým,
čistota mizí, zbývá jen splín.

Kdo nám vezme poslední dech?
Kdo obětuje život za nádech?
Čistý vzduch, jak dávná píseň,
mizí v dálkách, v srdci tíseň.
Vzduch byl čistý.
Vzduch byl všech.
Teď je jistý,
že dochází nám dech.

Mraky jsou těžké a dusí svět,
každý výdech je teď krok zpět.
Města se topí v mlze a žáru,
auta a továrny a pocit zmaru.

Stromy se kloní, listí je suché,
vítr se zlomil, o vlády hluché.
Co zůstane, až dým nás pohltí?
Kdo první pochopí, že nás rozdrtí?

Kdo nám vezme poslední dech?
Kdo obětuje život za nádech?
Čistý vzduch, jak dávná píseň,
mizí v dálkách, v srdci tíseň.
Vzduch byl čistý.
Vzduch byl všech.
Teď je jistý,
že dochází nám dech.

Hory plné života, teď jsou tiché,
vzduch byl naším světem, naděje liché.
Kolik ho ještě můžeme ztratit,
než nebudem se moci zpátky vrátit?

Ráno je mlhavé, slunce se nevrací,
stíny se protahují, světlo se vytrácí.
A já jen stojím, dýchám ten dým,
vzpomínám na časy, kdy svět byl vším.

Na vrchol hor už stoupám sama,
tam hledám dech, pod hvězdama.
Ale i tady mě mlha dusí,
poslední nádech... a svět na kusy.

Kdo nám vezme poslední dech?
Kdo obětuje život za nádech?
Čistý vzduch, jak dávná píseň,
mizí v dálkách, v srdci tíseň.
Vzduch byl čistý.
Vzduch byl všech.
Teď je jistý,
že dochází nám dech.

Loučíme se s větrem, s písní hor,
s dechem, z něj zbyl nám jenom mor.
Jen ticho zůstává a prázdný svět,
a my jen mlčíme… už není cesty zpět.

Text: Robomelodie
Hudba a zpěv: Suno