Stalinova hlava a další předměty, které se (ne)vystavují

Josif Visiarionovič Stalin – strůjce sovětské modernizace, vítěz nad nacismem, politický génius – tak byl více než deset let vnímán v Československu. Jeho kult však rychle ztratil na významu poté, co se na veřejnost dostaly důkazy o státem organizovaném teroru během jeho vlády. V období mezi lety 1945 a 1956 vznikla řada uměleckých děl, která jej zobrazovala jako hrdinu či respektovaného státníka. Jejich kopie byly sériově vyráběny v ohromujícím množství, aby byl generalissimus přítomný jako autorita a vzor nejen na úřadech či pracovních stolech komunistických politiků a aktivistů, ale také ve školách, kasárnách či nově zřizovaných síních slávy a rudých koutcích na pracovištích dělníků a rolníků.

Díky tomu jsou součástí sbírek řady muzeí od těch nejmenších až po instituce mezinárodního významu. Kurátoři, kteří v nich pracují, čas od času řeší otázku jak a jestli vůbec tyto předměty vystavovat.

Historik Bohumil Melichar, spoluautor nové učebnice badatelského dějepisu působící na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, bude během své přednášky přemýšlet, jestli podobné předměty zobrazující politiky zodpovědné za tak výrazná selhání, jakými byly sovětský velký teror či hladomor na Ukrajině, v muzejních expozicích znovu zpřítomňovat, jestli může historický artefakt v sobě nést nebezpečné myšlenky a jak vlastně dnes podobné předměty vnímat, jak s nimi pracovat a jak je využívat při výuce dějepisu.