Benešov nad Černou - Šumava, jak ji už nikdy neuvidíme

Benešov nad Černou - do roku 1948 Německý Benešov.

Vesnici založil v polovině třináctého století Beneš z Michalovic a podle zakladatele také nese městečko již od založení své jméno.

Poprvé je zmiňováno v roce 1332 v souvislosti s rozšířením zdejší kaple svatého Jakuba Většího na kostel nákladem Jindřicha z Velešína.

V roce 1387 odkoupili městečko i s okolím Rožmberkové a přičlenili ho k panství novohradskému.

V roce 1423 mu bylo Oldřichem z Rožmberka přiznáno mílové právo.

Ve druhé polovině šestnáctého století byl vystavěn nový pivovar.

V červnu 1619 bylo městečko vypáleno uherským vojskem pod velením Dampierra.

Vznik Československé republiky v roce 1918 němečtí občané Benešova příliš neuvítali – protesty proti jejímu vzniku musela řešit armáda.

Do roku 1925 se počet českých obyvatel tehdejšího města zvýšil na asi na sto, což tvořilo přibližně šest procent populace.

Dne osmého října 1938 se Benešov stal součástí Říše.

Zdejší obyvatelé vítali nacisty s nadšením, s postupem války však opadlo.

Dne jedenáctého května 1945 do Benešova dorazila Rudá armáda.

S vysídlením většiny místních Němců se změnil i název a status města.

Od roku 1948 bylo přejmenováno na Benešov nad Černou, a od roku 1950 se stalo jenom obcí.

Noví dosídlenci přicházeli do Benešova jak z okolních českých vesnic (Soběnov, Besednice), tak i z daleké ciziny – rumunští Češi a Slováci.

V roce 1949 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které ale obdělávání zdejší horské půdy příliš nezvládalo a postupem času družstvo hospodářsky zaostávalo.