Tomáš Klus - Podzimní #tomasklus #tadytomas

12/15 PODZIMNÍ
Jednou k Buddhovi přišla matka s tou největší bolestí v srdci. Přišla o dítě a prosila, aby ji bolesti zbavil. Tížil ji pocit nespravedlnosti a křivdy. Buddha řekl, že jí pomůže, ale že mu musí přinést hořčičné semínko z domu, který nikdy nezaplavila bolest ze ztráty někoho milovaného. Prošla dům od domu celé město a nenašla jedinou rodinu, která by neprožila bolestnou ztrátu. Její vlastní bolest nezmizela, jen si uvědomila, že takový je život na zemi, pomíjivý a že pomíjivost je jediná jistota, kterou člověk má. A že je společná nám všem. Podzim o tom svou pomíjivou krásou dává zprávu rok co rok. A tohle je má první píseň o hledání hořčičného semínka po tom, co odešla má sestra. Kéž s námi navždy zůstane vědomí, že ačkoli se to napohled nezdá, všichni míříme stejným směrem. Kéž na té cestě nemíříme na sebe, ale k sobě. A kéž je ta cesta plná porozumění a soucitu, neboť to první na co člověk v posledním tažení pomyslí je, jaký byl, jak se choval, co řekl, či neřekl. Ne, jestli s sebou má dost peněz, nebo jak mu to sluší.
“NIC NENÍ NAPOŘÁD, VŠECHNO POMÍJÍ NA PODZIM, ZHNIJE JAK LISTÍ; VŠECHNO TRÁPENI NYNÍ ODKLÁDÁM OPODÁL A KLIDNĚ AŤ SHOŘÍ, TEN DÝM BUDE MÉ ZNAMENÍ O TOM, ŽE JSEM TO DAL”.
#TADYTOMAS #novadeska #8.11.2024 #segre 🤍

Podzimní
(ségře)

Nad Prahou metronom
Pod Prahou metro
Na prahu ráno ležel vzkaz
Psaný Petrou
Psala že musela
Zpátky do kostela
A tak jsem Pozbyl Anděla
Minulý léto

Pořád ještě to bolí
Tak rád bych jí objímal
Celou
I přesto že mi tak schází
Žiju dál

Měsíc je v Novu
Znovu všechno začíná
V aktovce v rohu
Okorává svačina

Nic není napořád
Všechno pomíjí
Na podzim shnije jak listí
Všechno trápení
Nyní odkládám
Opodál
Klidně ať shoří
Ten dým
Bude mé znamení o tom
Že jsem to dal

Vždycky jsme chodili
Tou alejí
S úplňkem
Hýřit do alelůja

Jen ať mi nalejí
budu pít s ní
Slova co zaznějí pak do písní
Vepíšu tuší z jinovatky
- na dlouhý smutky že je život moc krátký

A i když to bolí
Tak rád bych jí objímal celou
I přesto ze mi tak schází
Žiju dál

Nic není napořád
Všechno pomíjí
Na podzim shnije jak listí
Všechno trápení
Nyní odkládám
Opodál
Klidně ať shoří
Ten dým
Bude mé znamení o tom
Že jsem to dal