Ilse Weberová - Neztrácej odvahu!

Báseň napsaná Ilsou Weberovou okolo let 1942 - 1944 v Terezíně.
Čte: Tereza Švidrnochová

Ilse Weberová
Jenou z obětí holocaustu se stala židovka Ilse Weberová. Narodila se roku 1903 ve Vítkovicích, kde prožila podstatnou část svého života. Ilse měla už od mládí blízko k umění, psala básně, pohádky, divadelní scénky. Po roce 1930 se usadila s rodinou v Praze, kde spolupracovala s Československým rozhlasem. Po okupaci Československa se Weberovým podařilo odeslat jejich staršího syna Hanuše přes Velkou Británii do Švédska v rámci akce Refugee Children Movement. kterou v Praze organizoval Nicholas Winton. Hanuš pak žil u matky Ilsiny přítelkyně Lilian ve Švédsku.
Ilse, její manžel Willi a jejich mladší syn Tomáš nastoupili v únoru 1942 do koncentračního tábora Terezín. Zde Ilse pracovala jako sestra na dětské ošetřovně. Složila na 60 básní a písní, které jsou svědectví o této době.
V říjnu 1944 byl její manžel povolán do transportu do Auschwitz-Birkenau. Další dny byly odeslány další transportu, do kterých byla zařazena i celá dětská marodka s malými pacienty. Ilse je nechtěla nechat na holičkách, přihlásila se teda dobrovolně, aby nemocné děti do Osvětimi doprovodila.
Ilse se svým synem Tomášem a dalšími terezínským dětmi zahynuly v den příjezdu v plynové komoře.
Willimu, manželovi Ilse se podařilo z Osvětimi odejít jako zámečnická výpomoc do koncentračního tábora Glivice. Zde byl osvobozen koncem ledna 1945 Rudou Armádou. Poté se vrací do Prahy a setkává se se synem Hanušem. Před odjezdem do Osvětimi ukrývá rukopisy a notové záznamy své ženy v kůlně v Terezíně, kde je po válce nachází a jsou tak zachráněny.

Další básně:
Domů
K smrti odsouzení
Poukázka na zboží
Na marodce se stmívá
Hamburská kasárna
Mrtvý z transportu
Menáž na kasárenském dvoře

Použito z knihy: Ilse Weberová, Kdy skončí naše utrpení - Dopisy (1933-1944) a básně z Terezína, Edice a bibliografická studie Ulrike Migdal