Cheb: Útulkem v Horní Hraničné projdou ročně stovky psů (TV Západ)

¨Útulek pro opuštěné a toulavé psy v Horní Hraničné u Chebu funguje od roku 1996. Od jeho začátku zde působí Marie Lokingová. Její zkušenosti a obětavost pro čtyřnohé kamarády za dlouhé roky vytvořila ze zdejšího zařízení místo, kterým ročně projde okolo pěti stovek psů. Původní obsah se ale během let dost změnil.

„Útulek, myslím si, že nejenom náš, ale všechny útulky, neslouží už pro to, pro co byly zřízené. Slouží hlavně jako odkladiště pro nechtěné psy. Ať je to z důvodu nemoci, stáří či že je zvíře nevychované, agresivní a lidé se ho jednoduše zbaví,“ posteskla si Lokingová.

Historek, při kterých mrazí nebo nestačíte kroutit hlavou nad lidskou povahou, má spousty. Vše pečlivě dokumentuje, ale jednání s úřady je komplikované a často bere chuť k další práci. Přestože je mnohdy majitel zvířete znám, není potrestán a to ani finančně.

„Myslím si, že je chyba v tom, že se neustále řeší jenom důsledek, kterým jsou odložená a nechtěná zvířata. Neřeší se hlavní příčina, kterou jsou nezodpovědní majitelé, kteří se zvířat zbavují a v některých případech i týrají,“ myslí si Lokingová.

Nejčastěji vozí nové přírůstky Městská policie z Chebu, ale i jiných měst a obcí.

„Samozřejmě poskytujeme služby i pro okolní obce a města. Pes se k nám dostane, když ho sem jednoduše přivezou. Psy od soukromých majitelů bereme po zaplacení přijímacího poplatku. Pes se sem prostě dostane a my se o něj nějakým způsobem postaráme – pes je naočkován, načipován, odčerven a odblešen. Čekáme, zda se přihlásí původní majitel nebo hledáme majitele nového,“ popsala provozovatelka útulku.

Psa v útulku vyfotí a podobiznu s popisem zveřejní na internetu. Majitelé zatoulaného psa pak mají možnost jej rychle dohledat. Ale ne každý to vlastně chce. Přitom začne běžet dlouhá čtyřměsíční lhůta, kdy dle zákona zůstává i nadále majitelem. A případný zájemce je získá jen dočasně.

„Myslím si, že když si někdo pořídí zvíře, tak musí být předem rozhodnutý o tom, že si pořizuje nového člena do rodiny a nemůže se ho jen tak zbavit. Myslím si, že ta lhůta je důležitá hlavně pro úřady a nějaké právní řešení. Každý útulek pak nějakým způsobem rozhodne o dalším průběhu toho, kdy to zvíře buď jde do nového domova nebo zůstává v útulku,“ má jasno Lokingová.

Snaha o co nejrychlejší umístění psa je nejen z praktických důvodů provozu útulku, ale také s ohledem na psa, který potřebuje mít někoho, kdo se mu věnuje.

„Pro mě je hlavním důvodem to, že je zde velký počet psů, kteří denodenně přibývají. Je zde kapacita 25 psů, ale je jich zde permanentně kolem 40. Musím každé zvíře, které přijde, někam umístit, tzn. nějakým způsobem zase další zvíře tady odsud přemístit. Pro zvíře je to důležité z toho důvodu, že si nemusí zvykat na mě a na dalšího nového majitele. myslím si, že pro zvíře je důležité, aby bylo prostě okamžitě tam, kde být má,“ vysvětluje zkušená pejskařka.

S přibývající dobou, kterou pes stráví v útulku, klesá naděje na umístění.

„Máme zde i psy, kteří jsou tady už delší dobu. Jsou to kříženci – jeden je kříženec pitbulla a jeden kříženec špice. Ti jsou tady od roku 2004. Jsou zde již jako inventář a už zde dožijí. Jsou to 17letí psi. Bak, který je tady, má i rakovinu varlat. Operace a nějaké léčení už v tomhle věku je celkem zbytečné. Necháváme ho dožít. Pak jsou zde problémoví psi. Máme tady pitbulla a rotvajlera, kteří jsou zde kvůli agresivitě. To jsou psi, o které jsem schopna se postarat, ale nového majitele jim už nehledám. Změna by pro ně byla horší než to, že jsou tady. Ti psi se pravidelně venčí, mají veškerou péči. Myslím si, že jsou tady spokojení,“ přiblížila Lokingová.

Před pořízením si psa nejen z útulku je potřeba krok dobře promyslet.

„Každý, kdo si pořizuje zvíře, musí počítat s tím, že je to obrovský závazek. Mnohdy na několik let. Každý člověk, který si zvíře pořizuje, musí zhodnotit svoji psychickou, fyzickou, duševní, finanční a jakoukoliv jinou stránku, aby se zvíře cítilo v jeho péči dobře. Nestačí prostě poskytnout tomu zvířeti základní péči. Myslím si, že každé zvíře potřebuje nadstandard, jako si poskytuje každý člověk sám pro sebe,“ upozornila chovatelka.

Bez pomoci řady nadšenců, sponzorů, ale i veterinárních lékařů by se útulek sotva obešel.