DokuVlna: Nepanikař!

„Je půl osmý a já jsem úplně v křeči. Je to zvláštní pocit, jako by tělo byla schránka, která přestane fungovat, ale uvnitř jsem pořád já a tělo jako kdyby najednou nebylo moje. Svaly jsou hrozně zatuhlý a jsou jako kameny. Bolí mě žaludek, nemůžu se pořádně nadechnout. Na hrudi mám asi obrovskej šutr. Vůbec nedokážu myslet v ostrejch konturách. Mám strašnej strach, že už nikdy nic nebude dobrý, že je se mnou konec. Mám prostě strach, že jsem nemocná a že se už nikdy neuzdravím.“